Však ode mě je to taky jenom úvaha :-)
Hlavně teda o tom, že se my dospělí pořád rejpeme v tom, aby to pro nás nebylo moc těžký, to přijetí dítěte, jeho dospívání, jeho zátěž, jeho geny, jeho temperament atakdále, doplňte si dle libosti, a ono je to nejmíň stejně, ale spíš ještě mnohem víc těžký pro ně. Navíc se, na rozdíl od nás, NEMŮŽOU rozhodnout, kde a s kým budou žít...
Právě proto, že nemůžou mít odstávající ouška po tetě Magdaleně ani rošťáctví v krvi po strejdovi Ruprtovi, kterej sice prožil bouřlivý mládí, ale usadil se a teď má báječnou rodinku, to mají těžší než my. Když se mluví o dědičnosti v souvislosti s nimi, je to téměř vždy něco nelichotivého, protože jejich strejda Ruprt skončil v kriminále a roztomilá ouška tety Magdalény přispěla k její promiskuitě. Musí být mnohem silnější než ostatní děti, protože jim život rozdal horší karty.

Ale jinak jsem tuhle úvahu psala někdy před rokem, a fakt už na tohle téma končím :-) (myslím tím téma "těžkého dospívání" naší dcery)