Jak jsem dočetla tento článek,tak jsem opravdu zapochybovala zda jsem už dočista nezešílela a nevědomky napsala tento text,protože to co tady popisujete je naprosto totožné co se děje u nás doma s naším skoro 3letým synem..Bezmezně ho milujeme,ale to co provádí v posledních týdnech,tak nad tím jsem už bezradní a vyzkoušeli jsme po zlém,po dobrém a nic nepomáhá..Je na nás někdy tak zlý,že na to nejsou slova..jem s ním dma na "mateřské dovolené"a jak přijde manžel z práce,tak mám kolikrát slzy v očích jak už popadám dech a nevím si rady a to si troufám říct,že důrazná být opravdu umím,ale mám pocit,že to je boj kdo z koho,ale já nechci se svým synem bojovat..-((Povídáme si o tom,slíbí,že už bude hodny,abych nebyla smutná,ale za 5minut udelá to same..Je to kudrnatej bondák s velkýma modryma ocima a kolikrat potkám venku známe a kazdy mi rika,jeee to j andilek a on se tak umi i tv tvarit a uz nemam silu nikomu nic vypravet.. Manzel uz premyslel o psychologovi,ale ja porad rikam,ze vyckame rok,dva az snad prijde i rozůmek a pak se uvidi.. Držím vám pěsti a pevné nervy!!!!