V rámci gender studies se kromě feministických studií objevuje (na západě běžně, u nás, pokud vím, se tomu věnuje snad jenom doktorandka Iva Šmídová na FSS MU v Brně) i pojem mužská studia, která se snaží zdůrazňovat, že pokud mluvíme o ženě,je třeba mluvit i o muži, tedy pokud mluvíme o mateřství a dětství, je třeba mluvit i otcovství. Bez mužů o feminismu prostě mluvit nejde, nemůžeme si je odpárat a ignorovat je. Stejně tak u otců. Problém je, že v naší společnosti jsou neuvěřitelně silně zakořeněné sociální stereotypy - to, co vypadá jako nezpochybnitelné, jasné, to, co se prostě tak dělá. Tedy v praxi: matka je ta, která je intuitivnější, iracionálnější, citlivější, hodnější. Otec je autorita a přichází ke slovu jen tehdy, když je třeba vzít dítě na výlet na kolo nebo ho potrestat (tedy to, co je v článku uvedeno jako autoritativní nasměrování adolescenta a tak úžasně ilustrované fotkou - víkendový či odpolední otec není ten, co dítě soustavně vychovává, ale ten, který ho příležitostně trestá či odměňuje). Teprve až pustíme otce do těhotenských poraden, až budou běžně u porodu a na pokojích s šestinedělkami, až budou maličké koupat, přebalovat, stříhat mu nehtíky, čistit nosánek a dávat mu léky, teprve potom můžeme mluvit o plnohodnotném otcovství. Je jasné, že matka má v praxi navrch, protože jen ve výjimečných případech otec projeví zájem, potřebu a ochotu věnovat se stejně maximálně jako ona čerstvě narozenému dítěti. To není dané biologicky, to nejsou pudy, to je společenstký stereotyp, který muže nutí (mnohdy by se rád zapojil, ale to se přece nedělá, to je ženská práce) z povzdálí pozorovat a vložit se do výchovy jenom když je třeba trestat nebo až když se dítě naučí samo jíst, chodit a čůrat na záchod. (Respektive až ho to matka naučí). Změnit společenské stereotypy je možná těžší než změnit biologické danosti. Umíme udělat z muže ženu a naopak transplantací a hormony, jen těžko ale učíme muže věnovat se vlastním dětem od miminek. Tam podle mě leží kámen úrazu - až budou muži intenzivně vnímat svoje dítě od jeho zplození a zrození, ubude rozvodů, hádek, rodinných krizí a nešťastných mužů a žen. A vůbec tím nechci říct, že na vině jsou muži, jak ženy tak muži ten stereotyp udržují a neustále posilují jeho omíláním.