I já jsem se rozhodla rodit v Bohunicích. Je to pět týdnů zpět, co se nám tady narodil náš chlapeček. Na sále /ač jsem rodila v noci/ bylo vše perfektní, personál vstřícný, ochotný a milý. Chci tímto poděkovat por.as.p.Znebejánkové, budoucí por.as.sl.Blažkové, p.doktorce Hradilové. Všechny byly skvělé, dokázaly mě povzbudit, a i pochvala potěší. Ač jsem s sebou měla partnera, který mi byl VELKOU oporou, tyto dámy dokázaly, že svou práci mají rády a beou ji vážně. Ještě jedou díky!!! Nesmím opomenout ani dětskou sestřičku Irenu Hlavinkovou, která ošetřovala našeho Marečka po porodu. I ta byla skvělá!!
No, horší to bylo na odd.šestinedělí v 6,patře. po ženských sestřičkách jsem nic nepotřebovala, ale třeba na můj dotaz při vizitě, jestli chodí rehab. sestra a ukáže mi nějaké cviky, jsem se dozvěděla, že má týden dovolenou a že na zdi visí popis cviků a mám cvičit dle toho...Také to není odd.výhradně šestinedělí, ale i gynekologie jako takové. Během dvou dnů se mi na pokoji vystřídaly 4další pacientky, a pak mě stěhovali na jiný pokoj. 3 ze čtyř pac. byly ženy v letech na nějaký gynekol. zákrok, takže po narkóze potřebovaly spát, a můj malý plakal a plakal...není to moc dobře vymyšlené. Nebo slečna, která se mě po příchodu na pokoj zeptá, jak dlouho před porodem jsem na odd.ležela. /Vůbec, jen jsem sem přišla odrodit./ Ona chudina, v 16.t.t. a od začátku leží po špitálech, na udržení těhotenství. Pak za mnou přijde návštěva a prohlásí: "A kde má paní miminko?" Chce se mi z toho brečet.
Děs běs co se dokrmů pro miminka týká. Můj malý měl už 8hod. po porodu takový hlad, že breky byl celý modrý. Já ho snad po půl hodinách přikládala, ale ono ještě "nic neteklo", takže byl úplně paf. A já z něho. Na můj dotaz na dokrmy mi bylo sděleno, že je to moc brzy. Je, ale co mu mám dát? Dudlík! Ale jen co to uviděla dětská sestřička, hned mi řekla, že to ne, dudlíky ne. Pak nebude chtít sát ode mne. Já si ho ale prosadila, i za cenu toho, že to sestřička musela napsát malému do papírů a ze mě udělala tak trošku černou ovci. Noční sestřička mi pro něj dala 5ml mlíčka, to mu bohatě stačilo a v noci jsme se trošku vyspali. Druhý den ovšem to samé, třetí den ráno už měl vybrečenou teplotu 38,2°C, a žloutenku jak hrom. K tomu mi sdělili, že ta teplota může být infekce, že přece jen přijímání těch návštěv na chodbě není to pravé ořechové. /Na zadní chodbě, kde netáhne, a kterou mi sama doporučila jedna dětská sestřička../. Do toho špatné zavinování dělohy a rychle schovat dudlík před dětskou vizitou, "ať nejsou ještě větší problémy". Jestli s námi, nebo jaké jsem už neměla sílu se zeptat a po tvářích mi tekly slzy jako hrachy.
Některé sestřičky by měly více vážit slova, protože ač jsem tomu nekladla velkou váhu, žena po porodu je ten první týden psych. naprosto "vedle", a rozhodí ji i malá a třeba i ne zle míněná poznámka.

Ale to neznamená, že chci toto oddělení hanět. Musím uznat mé příjemné překvapení nad zjištěním, že při gynekol. vizitách nemusí člověk potupně ležet na posteli bez kalhotek, s roztažnýma nohama, ale lékaři se zeptají na stav a šáhnou na bříško, aby zjisitli, jak se "děložka" zavinuje. Přes to všechno Bohunice jako porodnici doporučuji, a já sama tam příště půjdu znovu. Jen si budu více prosazovat své názory, protože to miminko není jejich, ale moje! A to, že mám v kartě "černý puntík", to mi vážně nevadí, a za týden už ani jim.
Přeji krásná, zdravá miminka.
Markéta Pernicová.