Tak abych uklidnila všechny, co čtou ty úžasné články o úžasných dětech, já mám VŠ s červeným diplomem, ale do první třídy jsem šla pouze s tím, že jsem uměla jen 5 písmenek, ze kterých se skládá moje křestní jméno (prostě jsem jen chtěla naučit se podepsat) a uměla jsem napočítat do 20. Nic víc mě nezajímalo, nicméně v prospěchu jsem na II. stupni předčila ty, kteří už číst uměli před nástupem do 1. třídy (na I. stupni jsme měli prospěch spíš vyrovnaný, i když v pravopisu jsem byla vlastně nejlepší). Pamatuji si dobře, jak jsme my "normální" nahlíželi v 1. třídě na ty, co už umí číst a počítat, jako na UFO. Ale ve 2. třídě jsem zjistila, že žádný zázrak nejsou. :)
Jeden takový můj spolužák "ufounek" mě nedávno překvapil na srazu, že má "pouze" učební obor s maturitou (vyhodili ho předtím z policejního gymplu kvůli nějakému průseru).
Hlavně klídek, každý se vyvíjí individuálně, ale nesouhlasím s názorem, že kdo umí číst a počítat před nástupem do školy, je mu souzena VŠ.
Další věc je, že pokud je dotyčný na tom se znalostmi výrazně lépe než ostatní, tak může "přeskočit" 1 třídu (případ mojí neteře), aby na něj děti ve třídě nekoukali jako na Ufouna. Moje neteř si totiž těžko hledala kamarádku, byla názorově i zájmově úplně někde jinde...
Druhá strana - můj manžel byl dyslektik, známky na ZŠ měl příšerné (opak ode mě) a VŠ technického směru si udělal taky.
Takže jak říkám, hlavně klídek, každý jsme individuální a znalost čtení a počtů před 1. třídou nezaručuje vstupenku na VŠ.