V reakci na článek kritizuje muže za to, že se nezajímají o čerstvě narozená miminka a neinklinují k tomu jim utírat nosíčky a dělat různé činnosti tradičně považované spíše za ženské. Tvrdím, že by to nic moc dobrého nepřineslo. Být dobrým otcem totiž znamená především být dobrým manželem, jakýmsi prototypem muže, kterého by děti mohly následovat. Který by nebyl asociální rockovou hvězdou ani supermanem ověšeným kulomety, ale přesto byl dostatečně atraktivní pro manželku, aby jej mohla milovat a nacházela ve vztahu s ním potřebné vzrušení a chuť do života. To je myslím pro dobré fungování rodiny to nejdůležitější.
Okázale deklarovaná únava žen z péče o děti je myslím většinou pouhou zástěrkou zahalující ve skutečnosti otrávenost, vyvěrající z pocitu nenaplnění a jakéhosi zahrabání se, způsobenou zejména špatným vztahem k nudnému manželovi. Technicky spořádaná, ale citově chudá manželství jsou nestabilní a rozvádějí se častěji než ta, kde tu nudu ruší třeba i mírná asociálnost manžela, který rodinu spíše zanedbává, ale život s ním má, abych tak řekl, koule. To je nepopulární fakt, ze kterého se musíme učit. Je potřeba být takovým mužem, aby manželku vedle něj bavilo být ženou. Tím, že muž ze sebe udělá chůvu a domácího robota se nepochybně stane pro manželku užitečnějším, ale nikoliv atraktivnějším. A na to by si měly vzpomenou všechny ty feministky, které po tom tolik volají. Měly by více namáhat své mozky aby odhalily, co vlastně doopravdy chtějí a co by jim přineslo v rodině štěstí. Cílem je vzájemné doplnění, ne shoda a zaměnitelnost.
Na muži musí žena něco obdivovat, aby si ho mohla vážit a jedině do takového se může zamilovat. A když bude milovat takového muže, tak ji bude bavit život a ráda ho stráví třeba i doma péčí o ty děti. Tím samozřejmě nechci upírat ženám právo na kariéru, účast v politice a pod., ale ruku na srdce, kolik z nich by při splnění výše uvedené podmínky po tom toužilo? Správným cílem feminismu by mělo být nalezení přirozené, rovnovážné a normální mužské a ženské role hodné následování, v podmínkách současné civilizace. Snaha o vyniknutí individua však dnes staví na odiv spíš kdejaký extrém až úchylnost, ale jak vůbec vypadá normální, přirozená mužská role a normální manželství je zahaleno tajemstvím.
90% časopisů na novinovém stánku se dívá na svět ženskýma očima. A když dám stranou žensky orientované časopisy, tak mi zbyde leda tak čtení o drahých autech nebo hifi, počítače a šmytec. Muž je dnes degradován na stroj na kariéru a vydělávání peněz, zajímající se leda tak o techniku nebo spotřební zboží. A to je špatně, protože v tom evidentně životní štěstí nespočívá.