Dobrý den,
zasílám Vám příběh ze života,který se mi stále odehrává ikdyž už sama mám dvě úžasné děti a je mi 31 let.
Když mě bylo 6 let tak se má máma rozvedla a já vlastně ještě nechápala důvod.Vím,ale že jsem se cítila velmi špatně.Po dvouch letech se k nám nastěhoval pán(manžel mé matky).Vše se zdálo být z počátku fajn až do doby kdy má máma odcestovala do lázní.Tím dnem pro mě začalo peklo na zemi.Můj otčím mě obtěžoval svými doteky a i já mu musela sahat na jeho orgán.Bylo to hrozné a já se strašně bála a nevěděla co mám dělat.Své v té době ještě milující mamince jsem to zdělila,ale bohužel mi neuvěřila,zavolala ho k rozhovoru a řekla,ať mu to povím do očí.Bála jsem se,měla jsem opravdu hrozný strach,ale pak jsem našla sílu a vyhrkla to ze sebe.Nic méně mi to stejně nepomohlo a čas běžel dál.Po určité době se to začalo opakovat a já měla sposty večerů kdy jsem se bála usnout,že zase přijde.Matka ho jednou při tom nachytala a já děkovala bohu,nevím co jí můj otčím tenkrát řekl,ale mama při mě nestála a byla zase při něm.Cítila jsem se velmi sama a byla to ta nejtěžší zkouška v mém životě.Nikdy jsem matce neodpustila!!!Sice o tom nemluvím,ale je to uvnitř mého srdce a nikdy se to nevymaže.Nejhorší na tom je,že se to prodírá do mého života-nevěřím si cítím se méněcenná,ač tak na první pohled vůbec nevypadám.Jsem velmi úzkostlivá a nevěřím vůbec lidem,bojím se,že v každém dříme nějaký podraz na mojí osobu.Velmi se snažím,aby mé milované děti netrpěly zato co se mi přihodilo.Věřte je to opravdu těžké.Chtěla bych vyhledat nějakého lékaře,svůj životní příběh mu vypovědět a poprosit ho o pomoc,ale ani na to nemám sílu,mám prostě strach.Moc vás prosím CHRAŇTE TY SVÉ RATOLESTI A MĚJTE OČI OTEVŘENÉ V JAKÉ KOLIV SITUACI.Kristýna