Sosan,
nemohu s tebou souhlasit, byť vycházíš z většinového názoru a taktéž z většinového standardu. Na úvod musím poznamenat, že nejsem a nikdy nebudu feministkou, dá se spíš říci, že jsem "antifeministka" - nelíbí se mi "většinový" postoj žen k mužům, domnívám se, že je degraduje a dělá z nich hlupáky, určené toliko na vydělávání a předávání peněz; jsou mi z duše protivné ženské "zbraně", ženské "taktiky", které směřují k ulovení a následnému ovládnutí muže. Vlastně i stávající izolace mužů od jejich vlastních dětí je dosti nehumánní a dle mého nesprávná. Tato společnost je možná ekonomicky "patriarchální", ale "emocionálně" matriarchální, protože automaticky přisuzuje ženám "citovost, porozumění, laskavost, vlídnost" apod. Osobně se domnívám, že je to v mnoha (jistě nejméně v 50%) případech přesně naopak. Už mi není 15 a setkala jsem se v životě s mnoha lidmi - a musím říct, že jsem poznala daleko víc zlých, vypočítavých, hloupých a bezcitných žen než podobně defektních mužů. Feminismus (aspoň tedy ten, jaký prezentují časopisy typu Cosmopolitan) očekává od společnosti, že ženu "zrovnoprávní" ekonomicky, zatímco muži ponechá jeho podřízenou pozici emocionální - muž bude nadále ždímaným pitomou, který se nechá nachytat na hezkou tvářičku a dovedně zrobený make-up, pod nímž je ovšem citové i myšlenkové prázdno. Odporné. Vždycky mi bylo podobných mužů líto... za svůj obdiv, lásku, za své peníze, dostávali maximálně "připuštěnku" do ložnice a klamný pocit, že jim kamarádi závidí pěknou kočku. Nevidím rozdíl mezi takto fungujícím vztahem a prostitucí. Vlastně ano, vidím. Prostituce je čestnější, neboť obě strany od začátku znají pravidla.
Shodou okolností jsem měla včera telefonický hovor se svou dlouholetou kamarádkou. Obě čekáme miminko, ona o tři měsíce dříve. Mimo jiné jsem jí vyprávěla, jak je můj nastávající manžel nadšený ze svého otcovství, jak něžně nenarozené miminko oslovuje a jak krásně se "mazlí" s bříškem. Kamarádka na to reagovala slovy: "A není on trochu na hlavu? Můj muž si mého bříška ani nevšimne, natož aby na něj sahal. Nedělal to ani když jsme čekali první dítě."
Přišlo mi to dost smutné. Jedna z nejkrásnějších a nejintimnějších věcí mezi dvěma lidmi je chápána jako "úchylka", protože je přece běžné, že muž o tyto věci zájem nemá, muž pouze živí a na nějakou citovost nemá nárok (nárok; nevěřím totiž, že by o ni neměl zájem). Je totiž od malička veden k tomu, že se to nehodí, že je to jen pro ženské.
Otec mého dítěte nevydělává těžké peníze. Není "v balíku". Nemá vilu, auto, a nekupuje mi každý týden kytici růží nebo francouzský parfém. Ostatně ani to od něj nechci a spíš bych se urazila než zaradovala, kdyby něco takového udělal. Vím ale, že bude skvělý táta, kterému nebude dělat potíže utřít prckovi nos, přebalit ho a nakrmit. Myslím, že víc svému dítěti dát nemůže. Bez drahých hraček a značkového oblečení se dítě obejde, ale bez lásky OBOU rodičů se z něj nikdy nemůže stát povahově "nedeformovaný", šťastný a vyrovnaný člověk. Myslím si, že to je mnohem víc. Nevyměnila bych svého citlivého, chápavého, milujícího partnera za žádného "pracháče", který se chodí domů jen vyspat a s dítětem si jednou ročně vyjede na tom kole (viz ilustrace k článku).
Za současný stav si vlastně můžeme samy. Ženy totiž od dětství vychovávají muže tak, aby byli "chlapáci", kteří se neztrapňují něčím tak nízkým, jako špinavou plenkou. Nebudeme-li své děti vychovávat takto "vyhroceně" ("Jeníčku, neber Elišce panenku, panenka je jenom pro holčičky!"), bude další generace otců úplně jiná. A řekla bych, že daleko lepší...