Dobrý den chtěla bych i já napsat příběh který se nám nedávno stal. Když jsem zjistila, že jsem těhotná byly jsme s přítelem nesmírně štastný, byla už jsem sice ve třetím měsíci ale na svého malýho broučka už jsem se moc těšila!Jak měsíce plynuli bylo to stále krásnější, představovala jsem si jak naší holčičku budem milovat a rozmazlovat a konečně budeme jako rodina. i když v pátém měsíci jsem musela podstoupit Amniocentézu z obavy že naše holčička bude postižená, přesto jsem nepřestala doufat že je vše v pořádku. Nakonec se žádný syndrom nepotvrdil a mi jsme se dál těšily z našeho rostoucího bříška. Termín porodu jsme očekávaly v polovině žáří tohoto roku 2007 a tak už jsme měli vše připraveno.Jednoho večera den před míma narozeninama jsem dostala zimnici lehla jsem si a po hodině se mi udělalo líp tak jsme to s přítelem nějak neřešily, ráno když jsem se probudila cítila jsem podivný křeče a tak jsem šla na záchod kde jsem zjistila že málo krvácím, ihned jsem probudila přítele s tím že jedem do nemocnice, mezitím než jsme přijely se mi začaly objevovat kontrakce, byla to strašná bolest ale věděla jsem že mi určitě pomůžou že se nic neděje. Když mě vyšetřil doktor konstatoval že se začínám otvírat a že miminko chce na svět, jelikož jsem byla ve 34 týdnu tak jsem dostala léky pro zastavení kontrakcí aby mé miminko ještě chvilku bylo u mě v bříšku!Po všech těch vyšetřeních a kapačkách mi bylo už celkem líp ležela jsem na pokoji a čekala co se bude dít,asi po hodině jsem si nechala zavolat sestru s tím že necítím zádný pohyby ihned mě vzaly na ultrazvuk a zjistili že miminku se u mě nedaří dobře a musí jít ihned ven, přepravily mě na porodní sál a připravily k císařskýmu porodu s tím že na nic nemůžeme čekat.Bála jsem se o své miminko ale doktoři nás ujistovaly že bude líp a že zachvilku tatínek uvidí svoji holčičku. Velký šok ale přišel když jsem se probudila z narkózy a lékař mi oznámil že moji holčičku už nešlo zachránit. Nechápala jsem co se stalo proč se to stalo právě nám, když nás pořád ujistovaly že naše holčička je v pořádku. Utišujeme se s přítelem tím že byla nemocná a nevydržela tan nápor toho všeho a že teď jí je určitě líp! Zachviličku bude mít pohřeb a já si vůbec nedokážu představit to že tady s námi nebude,cítím se strašně prázdná a zničená o obavách z dalšího těhotenství ani nemluvně! Teď už nán nic nezbývá jen držet spolu a doufat že brzy bude líp a my se začnem zase smát! Čekáme na výsledky pitvy aby jsme zabránily případně stejných chyb v těhotenství! a Moje rada pro všechny je taková: COKOLIV VÁS BUDE BOLET JDETE ZA SVÝM DOKTOREM AŤ SKONTROLUJE VÁS I MIMINKO aby se vám nestalo to co mě! Pro mě to totiž budou od tedka ty nejhorší mé narozeniny na světě, a místo abych slavila své narozeniny budu chvilkou ticha uctívat umrtí mojí holčičky kterou jsem nikdy nespatřila a nemohla jí obejmout! Dne 30.08.2007 pro nás bude nejsmutnějším dnem našeho života!