Ahoj Martino. Já zažívám něco podobného. Mám dva syny a čekám pravděpodobně dalšího chlapečka. Jsem opravdu alergická na všechny ty dotazy z širokého okolí, jestli se nám ta holčička konečně povedla. Neříkám, že bych si jí nepřála, ale prioritou je pro mne opravdu zdraví a taky jsme chtěli mít tři děti a rozhodně toto těhotenství nevnímám jako nějaký pokus o jiné pohlaví. Nejvíc mne dostávají dotazy uplně cizích lidí. Soucitně se tváří a ptají se, jestli konečně...Je mi líto mých dvou synů, kteří to musí neustále poslouchat, jakokdyby byli nějaké nežádoucí bytosti. A co teprve to mimi v bříšku, místo aby se okolí radovalo, že přibude další doufejme zdravý člověk, neustále slyší, že jestli to nebude holčička.... Ach jo, co s tím? Úplně chápu tvé rozpoložení. Když teď s klukama někam jdu a někdo má svůj soucitný dotaz, zda čekáme holčičku, tak zborově odpovídáme, že ne, že čekáme dinosaura a moc se na něj těšíme. Nevím jestli to těm lidem dojde jak trapná je jejich otázka, ale přinejmenším zklapnou a já s klukama se náramně bavíme. Beru to jako ponaučení a když někdo ze známých čeká miminko, neptám se už ze zásady na pohlaví, ale spíš na termín porodu apod. Tak přeji pevné nervy a je nás víc, co víme své :-)