Asi se přidám k paní Jiřině...moje babička měla vždycky troje přípravy - pro průměrné, pro nadané a pro ty ostatní - což vzhledem k tomu, že ve vesnici, kde učila, byla početná komunita jak Rómská, tak i Chorvatská, a jejich děti zhusta neuměly správně česky, bylo nezbytné. Všechny děti tak měly určité šance a vím, že i její žáci z té poslední skupiny měli nárok jít na střední školu. Můj syn patří taktéž k dětem vysoce intelektově nadprůměrným - a velice ho mrzí, že odchází na osmileté gymnázium - bohužel z jeho třídy odchází více jak polovina dětí a nemá smysl ho tam tedy ponechávat s ohledem na kolektiv. Vím, že jeho paní učitelka se velice nadřela s tím, aby se tam i nadané děti cítily dobře a vím taky, že ve většině škol je to opačně - nadání se shazuje, protože tyhle děti přidávají práci...my sami jsme školu měnili, proto mohu srovnávat. Na naší předchozí škole se děti dělily - bohužel nikoliv na nadané a nenadané, ale na majetné (děti sponzorů) a ty ostatní - běda dítěti, které bylo nadané, ale nesponzorovalo - jeho vynikající výkony pak byly posuzovány jako drzost...souhlasím s tím, že znakem vyjímečnosti nejsou znalosti při nástupu do první třídy - ty jsou znakem péče matky nebo jiného člena rodiny, popřípadě dobré MŠ, ale že vyjímečnost se projeví až časem. Navíc dítě v jednom oboru vynikající může v jiném úplně zkrachovat - a pak je volba náročného všeobecného zaměření pro dítě katastrofa. Na střední škole pak jako učitelka mnohdy řeším dilema, jestli rodiče ještě unesou, když jim řeknu, že jejich syn je sice skvělý a nadprůměrně talentovaný, ale bohužel ve výtvarném umění, což na ekonomické škole jaksi...zrovna...asi neuplatní...a to je těm "dětem" patnáct let. Asi by to chtělo menší třídy, míň látky v osnovách, víc prostoru pro samostatnost...a nemuselo by se oddělovat vůbec nic.