Miriam a ostatní,
můj syn je velmi živé dítě a také byl až do 6-ti let jedináček, tak jsme se mu od narození museli a mohli hodně věnovat. Neustále potřeboval nějakou aktivitu, takže nakonec došlo i na čísla a písmenka. Na začátku první třídy počítal do sta, dobře četl ( četl si sám dětské knížky ) a taky v prvouce věděl všechno až do konce školního roku. Měl smůlu. Paní učitelka nás nutila vystřihovat písmenka a čísla skládat slabiky počítat 1+1 a všechno jako dělaly ostatní děti ( asi aby nevyčníval z řady ). Většinou ho prý ale nevyvolávala, protože věděla že všechno umí. Brzy si syn školu tak znechutil, že už od ledna počítal dny do prázdnin. Ve druhé třídě to pokračovalo stejně. Ještě mě p. uč. několikrát upozorňovala, že se musí zlepšit výtvarku a písmo a nenechala si vysvětlit, že u nás v rodině neumí kreslit nikdo.Ke konci druhé třídy udělal syn přijímačky do školy s rozšířenou jazykovou výukou a od září tam má nastoupit. Je mu 8 let a už nenávidí školu, doufám, že v nové škole se to zlepší. Tyhle problémy jsou asi proto, že ve třídách je moc žáků a učitel se více soustředí na ty slabší. Můj syn není žádný genius, ale proč se musel učit slabiky, když si v té době četl knížky už asi nepochopím.
Zdraví E.