Není pravda, že se nezjišťuje přítomnost kontraindikací. U nás se očkuje nejdříve 4. den po porodu dítěte (v Polsku hned 2., tam je to problém).
Očkující lékař v porodnici samozřejmě hlídá přítomnost těchto stavů:

* horečnatý stavu, prípadne pri podozrení s nákazy (jednoznačné, neonatolog denně sleduje miminka v porodnici a při jakékomkoliv náznaku onemocnění se očkování odloží)

* ťažkého primárneho imunodeficitu. Je to velmi, velmi zřídkavé onemocnění a rodiny s rizikem a jejich lékaři jsou velmi dobře obeznámeni a připraveni předem. Je samozřejmě pravda, že se právě při očkování proti tuberkulóze přijde na nějakou imunodeficienci bez rodinné vazby - většinou se nejedná o ty nejzávažnější poruchy. Pracovala jsem v centru pro primární imunodeficience a věřte mi, že žádný z imunologů nebojoval za zrušení povinného očkování proti tuberkulóze. Věděli, jaké riziko by přinesla menší proočkovanost populace. Navíc se jeví jako velmi vhodné první očkování provádět v nemocnici a dítě ještě aspoň den sledovat. Případné problémy tak lze okamžitě řešit.

* ťažkého sekundárneho bunkového imunodeficitu. Porucha imunity způsobená druhotně, většinou léčbou (imunosupresivy, cytostatiky, kortikoidy; typické pro nedonošené děti). O těchto stavech lékař samozřejmě ví a očkování odloží.

* osôb so sklonom k tvorbe keloidných jaziev. Nevzhledná jizva je spíše drobnějším problémem a zřejmě toto skutečně lékař v porodnici neřeší

Pro děti s poruchou imunity,ať už primární či sekundární, je důležité co nejširší proočkování populace. Jejich těla mají totiž malou až mizivou schopnost se bránit infekci. Skutečnost, že i u nás přibývá infekcí tuberkulózy je pro ně děsivá. Zatímco běžný proočkovaný jedinec se tuberkulóze nějak ubrání (ač ji třebas v mírné formě prodělá), pro lidi s oslabenou imunitou se jedná o smrtelně nebezpečnou záležitost.