Ahoj, tak si nám to teda dala. Myslím, že z tebe mluví předsudky. Když si někdy nejsem jistá, ptám se, co chce a potřebuje moje dítě a co by přirozeně udělala přírodní žena. Chodím s mimískem všude, nosím si je v šátku. Dávám pozor na kuřáky a vždy vyhledám to nejintimnější místo. Dvakrát jsem na těhotenství čekala rok. Byla jsem smutná ze všech bříšek, kočárků, dětiček do tří let, výloh s kojeneckým a dětským zbožím, z regálů s tímto zbožím, ze zaslechnutých rozhovorů ... kojit na veřejnosti vidím ženy minimálně. Je to krásná činnost, proto je to škoda. Kdysi jako holka jsem viděla cizinku kojit a zcela nezakrytě v tramvaji. Uchvátil mě ten překrásný pohled, byla jako madona s děťátkem a ten krásný výraz obou, jak na sebe hleděli ... Věděla jsem, že až jednou ... určitě si nebudu z ničeho dělat hlavu. Jsem normální žena a je normální kojit. Moje kojení není ani nemoc, ani chyba, ani zvrhlost, ani bezohlednost. Kdo s tím má problém, nechť si udělá pořádek sám v sobě.