Naprosto souhlasím. Teď je v módě Nela, Natálka, Jakub atd. a z těch trochu divnějších Matyáš, Alex = sice trochu jiné, ale přesto na můj vkus jich začíná být moc.
Na ultrazvuku jsme měli naději na holčičku, tak začly doma nekonečné boje. Já jsem měla jméno více méně vybrané už několik let (po babičce). Samozřejmě, že přítel mohl taky navrhovat, co se mu líbí, ale výběr byl velice zúžen mými požadavky:-D V příjmení má R, takže jsem nechtěla žádné křestní jméno, kde by se R objevilo. Potom jsem si vyjela na stránkách ČSÚ deset nejvíce dávaných jmen a trvala jsem na tom, že to nesmí být ani jedno z nich a taky, že to nesmí být ani po mně, ani po příteli. Kolikrát se mi stalo (ve škole a pak i v práci), že když se řekne Šárka, tak se nejdřív musí lidi ujistit "a která?"...
Takže abych to dořekla, moje dcera se jmenuje Hedvika Jana. Hedvika po babičce (byly velké boje - spoustě lidí se to nelíbí a před babi jsem to musela tajit až do narození nebo by mi to "zakázala"). A Jana po mojí sestře a tatínkovi mého přítele (Jan). Navíc Jana znamená dar od Boha a co myslíte.. nejsou všechny děti dar od Boha?
Samozřejmě, když malou oslovujeme, tak neříkáme Hedviko Jano, ale používáme jenom to první. Ale trošku jsem jí tím výběrem dvou jmen dala do budoucna možnost, vybrat si to druhé, když jí to první nebude "sedět".
Všem maminkám a tatínkům radím: nenechte si do toho "kecat" od všech z rodiny, vybírejte srdcem a trochu i rozumem a zkuste si také najít význam jmen. :)