Napsala bych to asi takhle: o mateřské se bavit moc nemůžu - můj muž v tu dobu pracoval mimo domov, takže až doba poté: doma se nepodílel na ničem, protože on přece musí živit rodinu. Domov byl zanedbaný, dítě také - jeho matka to bezpečně poznala, byla u nás jednou na kafe! Já byla věčně unavená, pochopitelně, protože kromě toho, že jsem se "jenom" starala kompletně o všechno doma včetně zahrádky, jsem taky ještě vydělávala - dvakrát víc, než "živitel rodiny"...když už to dál nešlo, změnila jsem - na naléhání svého manžela - místo. Výsledek? Nejsem unavená a protivná, protože padám na ústa, jsem unavená a protivná, protože nemám co dát do hrnce...a můj muž stejně o dítě ani nezavadil. A v manželské poradně? Já ho, chudáčka, od dítěte úmyslně odstrkuju! Naštěstí jsme se dokázali dát dohormady, domluvit se, teď se situace pomalu lepší...ale hodně pomalu. Je ale vidět, že se manžel snaží, což je víc, než v co jsem ještě před rokem doufala. Takže žádná knížka nebo článek, jenom nevychovanost a neochota nést zodpovědnost za vlastní život - tak bych to viděla já...

Podotýkám jen tak na okraj, že na mimino se ten můj taky těšil...