Po prvním příjezdu do porodnice mě poslali domů, že to nic není. Po pěti hodinách šílených stahů, při druhém příjezdu, mi doporučili SC pro kombinaci problémů nadměrně velký plod - poloha koncem pánevním (zadečkem napřed). S mužem jsme to předpokládali a dopředu jsme byli rozhodnuti pro epidurál (po poradách se všemi blízkými a kamarádkou bc. zdravotní sestrou). Spinální v žádném případě, při špatném provedení (prý) hrozí postupné ochrnutí. Při epidurálu je (prý) riziko tak minimální, asi jako při celkové anestezii riziko smrti. Při operaci jsem cítila všechno kromě bolesti. V jednu chvíli mi tam snad jezdili s bagrem, pořád jsem ale byla vděčná, že nemusím rodit vaginálně. Epidurál mi nechali v zádech ještě asi 24 hodin, aby se tlumila bolest. Když mi přinesli miminko na kojení, požádala jsem sestru, aby mi pomohla zvednout opěradlo a já mohla kojit vsedě (poloha vhodná po SC). Přetáčení na bok vleže mě strašně bolelo. Ani ne tak jizva, spíš to, že chci používat přefiknuté svaly. 36 hodin po operaci jsem za pomoci rehabilitačních sester vstala a vyčistila si zuby. Hned na to jsem byla převedena na odd. šestinedělí, osprchovala jsem se a dostala jsem miminko. Byla jsem strašně zesláblá, ale bylo to spíš nezvyklé než nepříjemné. Zezačátku to šlo všechno pomalu, hlavně sedání a vstávání, ale zotavení a navracení sil bylo velmi rychlé, pokroky byly denně. Do dvou měsíců jsem byla úplně fit a ještě před koncem šestinedělí jsem zatoužila po "manželských povinnostech".