Rodila jsem ve Zlínské porodnici před 5 měsíci císařským řezem.Rodil mně můj gynekolog dr.Švach,takže jsem se nebála,protože jsem si byla téměř jistá,že jsme v dobrých rukou.I přesto že mám nadváhu a doktor mi říkal,že císař pro mně bude asi,ne moc dobré řešení,tak nakonec vše dobře dopadlo a malá i já jsme to přežily v pohodě a dokonce i jizva po operaci dnes už neni skoro k poznání.Ale mé rozčarování skončilo,když mně převezli na pokoj.Kdyby vedle mně neležela jedna super holka Martina,tak nevim,co bych dělala.Dva dny jsem nemohla chodit, měla jsem dva dreny a nebylo to nic příjemného,ale dětské sestry to očividně vůbec neznepokojovalo.Sestry pro maminky byly celkem v pohodě.Nedařilo se nám spustit mléko,takže malá furt plakala a já,jelikož jsem nemohla chodit,tak jsem vůbec nevěděla,co mám dělat.Nikdo mi tam nevysvětlil,jak mám kojit,co mám dělat,když nemám mléko atd.Takže jsem těch 5 dnů,strávených v porodnici, probrečela jak já,tak i malá.Už sem byla tak zoufalá,že mi nikdo nechce poradit,že jsem měla sto chutí podepsat revers a jet domů.Až poslední noční přišla na směnu sestřička,se kterou jsme se shodou okolností znaly od vidění a ona jediná mi pomohla a poradila,co mám vlastně dělat.Nevěděla jsem třeba co můžu a nemůžu jíst,a jelikož ta jejich strava za nic nestála,tak mi přítel donesl nějaké mlsky a to byl další kámen úrazu.Malá v noci dostala bolení bříška a plakala a plakala,až tato sestřička,jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatovala,mi pomohla a vzala malou k sobě na sesternu přes noc,abych se já mohla aspon trochu vyspat.Takže,tímto bych této sestřičce chtěla strašně moc poděkovat za rady i za pomoc.Jinak ostatní sestry se chovaly strašně nadřazeně a připadala jsem si,že je spíš obtěžuju svýma otázkama,na které se mi stejně nedostalo patřičné odpovědi.Až den před propuštěním jsem na pokoji našla brožuru o kojení,kde bylo napsáno jak spustit laktaci.Tak jsem cely večer jen nahřívala a masírovala prsa a po velkém úsilí mé maličké,která se snažila tahat,jak mohla, a mém nahřívání,se nám poslední den podařilo spustit mléčko.Nikdo si nedovede představit tu úlevu,když můžete dát svému dítěti konečně to,co potřebuje.Bohužel jsem domů přijela s lehčí poporodní depresí,a týden jsem jen brečela,že to nezvládnu,se o to maličké postarat.Ale zde mě opět neskutečně pomohla moje porodní asistentka Jaruška Vránová,které bych chtěla touto cestou taky strašně moc poděkovat.A taky bych chtěla poděkovat svému příteli,bez kterého bychom to taky určitě nezvládly.No a na závěr bych chtěla jen říct,že do Zlínské porodnice bych jela rodit klidně znova,ale po porodu bych asi podepsala revers.I když, možná by to bylo jiné,když už bych rodila vlastně podruhé a člověk by byl zase o něco chytřejší a už by si s mnohým poradil i sám,takže těch pár dní bysme tam možná přežily i s těma neochotnýma sestrama.Ale pro prvorodičky je ten přístup sester na poporodním oddělení,pri nejmensím, opravdu divný.A bohužel nejsem sama,kdo sdílí tento názor.A divím se,že i přes to,že se tam o tom ví,s tím nikdo nic nedělá.Ale to je asi opravdu velmi individuální.Chápu,že nejlepší je škola života,ale ty první kroky by člověku měl taky někdo ukázat.Ale na úplný závěr bych chtěla říct,že i přes všechny problémy jsem dnes štastnou matkou své krásné holčičky,bez které si dnes nedokážu svůj život představit.