Ahoj holčiny, byla jsem včera v CAR a bohužel zatím nic dělat nebudou, protože budeme vyčkávat na urologa, ke kterému jde manža příští středu. Tak jsem celá netrpělivá. Pořád doufám, že tam nějaké spermijky jsou skryté a vezmou je přímo a pak dojde k oplodnění a konečně se dočkáme. Moc si přeji dvojčátka. Včera jsem byla zase dost smutná, že se jako nic neděje. I když vím, že se děje. Brali mi opět další krev a že se dělá genetika...., ale nic jiného. Vím, že manžel je moc smutný, tak se snažím mu říkat, jak ho mám moc ráda, že ho neopustím. Je to těžký pro něj, ale i pro mě. Já kvůli němu tak dlouho čekala než jsme se začali snažit o mimíska a pak špatný spermiogram (já jsem měla strašně špatný pocit, když jsme šli na ten spermiogram, nějaký šestý smysl mi říkal, že to bude blbý). Někdy si říkám, proč zrovna my. Ale prostě to je život a my ho žijeme, tak si ho musíme užívat.
Holčiny, já tomu všemu věřím, že nám to všem vyjde a dočkáme se. Já se dočkám těch dvojčátek a vy taky těch vytoužených mimísků.
Hodně snažení a lepších ne uplakaných dní.
Pište a těší se, Lenka