Ráda bych se připojila se svými zkušenostmi z budějovické porodnice. Původně jsem po přečtení řady negativních zkušenosti s českobudějovickou porodnicí rozvažovala, zda raději neodjet porodit miminko do Krumlova, ale okolnosti mě donutily vyhledat mnohem dříve pomoc v Budějovicích a už jsem se do porodu domů nevrátila. Ležela jsem na riziku tři měsíce a nemůžu si na sestřičky ani lékaře stěžovat.

Riziko: Sestřičky byly opravdu fajn!!! Všechny. A z lékařů bych chtěla poděkovat zejména panu doktorovi Schacherlovi. Špatnou zkušenost jsem učinila pouze s doktorkou Bosákovou, ale možná měla při našich setkáních jen nějaké špatné dny. Trochu mě během těch tří měsíců iritoval jídelníček, ve kterém chyběla racionální jídla – celozrnným pečivem počínaje a těstovinami, saláty a luštěninami konče. Ale to je problém většiny nemocnic. Rovněž přehnaná dezinfekce koupelen chloraminem by mohla být trochu mírnější. I přes žádost, že mi z toho slzí oči a kýchám, se nic nezměnilo a se slovy „dáme chloramínek“ paní uklízečka dál vesele sypala bílý prášek do sprchy. Péče o mě se mi jevila jako adekvátní, jen mi přišlo líto, že ultrazvuk se provádí jak na běžícím pásu a málokterý z lékařů se zabýval tím, že bych chtěla bývala taky něco vědět a na obrazovce ukázat.

Miminko se poté dostalo na svět císařským řezem rukama nesmírně sympatické doktorky Šlakové a já skončila na pooperační JIP.

Pooperační JIP: Musím říct, že až na jednu směnu byly zdejší sestry na rozdíl od rizika hodně drsné, ale naštěstí zdejší pobyt trval jen nezbytné tři dny. Ráno druhý den po operaci bylo naprosto příšerné a kdo nezažil, nepochopí, jak těžké je s rozřezaným břichem vstát. Ovšem, když ho někdo rve se slovy „no tak honem, jdeme!!“ je to o to horší. Myslím, že to byl nejkritičtější moment celého pobytu.

Oddělení GYN.: Zde jsem strávila tři dny. Personál byl příjemný, oddělení poklidné.

Neonatologie: Až na výjimky byly většinou sestřičky milé (našly se samozřejmě taky pěkné škatule - jedna starší sestra měla na můj vkus poněkud hrubý slovník – např. říkala při kojení miminku „žer“ apod.) Nicméně, přeci jen jsem asi čekala více rad, které bych jako prvorodička ocenila. Trochu mě navíc na začátku rozhodil tamní systém chodu oddělení (nebyla jsem zjevně sama), ale po pár dnech se člověk zacvičil. Suma sumárum můžu říci, že jsem si tam připadala nezkušená, opuštěná a na všechno sama. Byla jsem proto ráda, že nás nakonec pustili domů dřív, než bylo plánováno. Přesto jsem za profesionální péči, kterou mělo moje dítě na JIP a posléze v inkubátoru na oddělení, vděčná a za trochu nepohodlí to stálo. Příště bych volila tuto nemocnici zase.