Jo, jo, moje holčička byla přesně taková. Bylo potřeba jí prs opatrně vyndat z pusinky, aby si toho nevšimla. Do postýlky se musela přendávat móóc opatrně, aby se nevzbudila a někdy se to třba dva týdny nevedlo a spala pořád u nás. S rozpřaženýma ručičkama, napříč, zabrala celé letiště. Zkoušeli jsme různé věci, pohádku, ukolébavky, nechat plakat (jednou to vydržela do tří do rána a zmlkla, až když jsme ji odnesli do kuchyně, kde se hned začala chovat společensky), chovat,..., ale nic nepomáhalo.
A teď ty dobré zprávy: v osmi měsících, když začala lézt, začala taky spát přes den. Dvakrát denně dvě hodiny. Zřejmě se tím dítě unaví víc, než pasením koníčků a plazením.
V noci se nám podařilo zredukovat kojení na 2-3 krát za noc, když chtěla častěji, odcházela jsem spát jinam (tatínkové ten řev snášejí líp) a ona tak po hodině zase usnula. Tak to bylo vždy pár dní a pak zase nějakou dobu se budila po 3-4 hodinách. Ale pak už mě to zmáhalo, celý den jedla jako "člověk", mlíčko nechtěla, ale před spaním a v noci ano. Měla jsem pocit, že už toho mlíčka ani moc nedostane, že se chce hlavně mazlit.
Ve čtrnácti a půl měsících jsem ji odstavila - nechala jsem ji přes víkend s babičkou na chalupě. (Skutečně už se mléka moc netvořilo, vůbec jsem ho necítila.) A stal se "zázrak". Během pěti dnů se naučila spát celou noc v kuse. Večer ji posadím do postýlky, povím pohádku, a ona si lehne a spinká až do šesti, někdy i do půl sedmé.
Obě věci (lezení a odstavení) pomohly i jiným mým známým, takže to bude možná fungovat univerzálně. Tvoje miminko je na to zatím malé, tak se aspoň utěšuj tím, že se to jednou spraví a že děti, které potřebují míň spát, jsou prý inteligentnější.

Lucie