Připojuju se s obdivem. Vyvdala jsi jako tchýni velmi nezralou osobu - a sama si doposud situaci řešila hodně zrale.
Mám z ní pocit, že je jí emočně asi 10 let , že ty šílenosti co dělá (včetně toho hrabání v cizích věcech)nedělá ze zlomyslnosti, ale prostě z blbosti, infantilnosti, nedochází jí to.
Jedna rada by mohla znít - vzdej se touhy (a práva) jí změnit. Je taková jaká je, nikdo (kromě ní samé)s tím nic nenadělá, je třeba s tím počítat asi jako s přírodním úkazem.
Stanov si (respektive stanovte si s manželem) jasné hranice a trvejte na jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že skutečně jako děcko, možná se v první chvíli urazí, nafoukne, popláče si, ale bude to zřejmě to jediné, čemu bude rozumět. Jestliže vás vyčerpává volání jednou denně, domluvte se jasně na jednou za dva dny - a dodržte to. Jestiže začne mluvit o něčem nehorázném, požádej ji aby přestala, když nepřestane, polož telefon, odejdi z místnosti.

Vykecávám se - a přitom nevím, jak bych se chovala v tvé kůži. Vlastně ti chci hlavně vyjádřit podporu a popřát ti, abys našla to nejlepší a jedinečné řešení :)