Vážená paní Štromerová,

jednoznačně podporuji Vaši iniciativu, kterou jste se rozhodla reagovat na to, jakým způsobem se vedení Bulovky snaží prezentovat celou situaci kolem CAPu. Jsem toho názoru, že pokud se tak ještě třeba nestalo, Váš otevřený dopis by měla obdržet také důležitá média v našem státě, aby se co největší části veřejnosti dostalo informací také z druhé strany, ze strany porodních asistentek CAPu. Pan primář Blovský by rozhodně měl, chce-li si zachovat vstřícnou image, na Váš otevřený dopis odpovědět taktéž veřejnou formou. Viděla jsem dne 17.8.2000 vystoupení p. ředitele Martínka v České televizi. Jeho "uklidňovací" tvrzení se podstatně rozcházela s fakty, která o současném stavu v CAPu přinesla Vaše kolegyně p. Konigsmarková. Musím ocenit, s jakým klidem a rozvahou dokázala mluvit. Pan Martínek se snažil, stejně jako primář MUDr. Blovský ve svých prohlášeních, která jsem si předtím přečetla zde na Rodině, celou věc vykreslit jako sice nepříjemnou, nicméně řešitelnou přijetím nového personálu. Snažil se působit dojmem řídícího pracovníka, který má situaci pod kontrolou. Jak podivně však tedy vyzněla jeho slova o tom, že ho mrzí, že o celé záležitosti s potížemi kolem CAPu nevěděl. :-OO Je vůbec možné, aby ředitel instituce, kterou spravuje, nevěděl, co se v ní děje ? Obzvlášť, když problémy začaly být zřejmé nejméně od května tohoto roku ? Těžko najít cokoli kladného v jeho postoji, když ještě 17. srpna se postavil do role toho, který nebyl informován. Připomíná mi to úsloví o tom, že nikdo není hluchý tolik jako ten, kdo nechce slyšet. Anebo prohlášení Václava Klause coby ministra financí a později předsedy vlády o tom, že nebyl informován, že česká ekonomika se propadá. Kdo by tedy měl být informovanější ?
Záležitost smutné situace CAPu na mě osobně působí nejvíce dojmem, že závist a konkurence vládne všude, bohužel i ve zdravotnictví. Pokud to nebylo známo panu řediteli, pak určitě bylo známo primáři Blovskému, jakým obrovským tempem roste zájem budoucích maminek o využití možnosti přivést svoje miminko na svět právě v CAPu. Na jaře tohoto roku již bylo jasně zřejmé (a Vy sama, paní Štromerová, to v jedné ze svých odpovědí na dotazy v tom smyslu píšete), že do budoucna již kvůli obrovskému zájmu i mimopražských maminek nebude možné, aby CAP fungoval tak, jako doposud. Z toho se dala vyvodit jeho potenciální expanze, pokud by CAP získal další asistentky. A umím si představit, že z pohledu někoho může být takto rozbujelé původně pouze na české poměry "experimentální" oddělení nežádoucím nádorem. Pak již lze velmi snadno vytvořit asistetkám CAPu takové pracovní podmínky, aby toto oddělení samo zkolabovalo. Aby rostoucí zájem o ně byl pro ně smrtelný. Vybavují se mi slova osobnosti české hudby, pana Jiřího Bělohlávka. Ten v jednom rozhovoru na dotaz, jaké podmínky jsou v Čechách vytvářeny mladým talentům, odpověděl: "Obávám se, že v české povaze je stále přiliš zakořeněno: Jen aby nám ten mladej příliš nevyrost!"
Je to velmi skličující. Z reálného pohledu mě však napadá jediné řešení - pokusit se vybudovat CAP č. 2. Tam, kde získáte větší podporu, zázemí i jistotu. Se získanými zkušenostmi (dobrými i špatnými) budete již mnohem silnější. Umím si představit, že po právě prodělaných zkušenostech to může být těžko představitelné. Představa znovu hledat zázemí, sponzory... Věřte mi ale, že by to nebyla námaha zbytečná. Nejen já, ale domnívám se, že i většina potenciálních maminek, je na Vaší straně.

Hodně síly a štěští Vám i Vašim kolegyním z CAPu přeje

Veronika Adamcová