No, tím se právě zabývá hned můj první příspěvek v diskusi. Je poměrně obsáhlý. Zdůrazňuji v něm především to, že muž a otec nesmí být jenom moula, který vydělává peníze pro rodinu a zbytek času pomáhá v domácnosti, i když v první fázi po narození dítěte (zejména v šestinedělí) mu na nic jiného asi nezbyde čas. Ale později se musí zase probrat a nalézt sám sebe jako chlapa a otce, jehož funkcí v rodině bude něco víc než jen pomoc manželce s domácími pracemi a vydělávání peněz. Musí nalézt svůj specificky mužský vztah k dětem a doplnit manželku, ovšem nikoliv tím, že se bude chovat zženštile a bude ji duplikovat (což požadují prakticky všechny příspěvky žen v diskusi), ale právě tím, že celému rodinnému životu dodá jakési koule, šťávu, náboj a svěžest nebo jak si to chcete nazvat a tím přinese do rodinného života více štěstí než tím, když veškerý čas, který mu zbyde na rodinu věnuje domácím pracem, aby odlehčil manželce, která se cítí být zneužívanou pradlenou. Jen si vzpomeňte na film "S tebou mě baví svět". Vždyť to "výchovné působení" se právě nejúčinnějí dělá osobním příkladem. Ale tomu, jak by to mělo vypadat, jak to kdo dělá, kde na to bere čas a jak si to organizuje se věnuje velmi málo pozornosti a to i ve speciálních časopisech pro rodiče. Důsledkem toho, je jakási krize otcovství a potažmo celých rodin - viz hlavní článek.