Ahoj Lído a ostatní,
To, co píšeš jsem zažila taky. Až na to, že až na VŠ jsem to nedotáhla. Neměla jsem k tomu motivaci. Jsem neskutečně pohodlná a navíc se ráda bavím, tak jsem se vlastně pořádně začala učit až na maturitu. A pak ještě několikrát při zaměstnání. Taky mám celý život pocit, že jsem udělala chybu a kdybych jen trochu chtěla, mohla jsem mít lepší vzdělání. Teď mi to už tak nevadí, mám docela tvůrčí a podnětné zaměstnání ve skvělém kolektivu, kam se po MD těším, ale spíš si chci pojmenovat své chyby, aby děti nešly v mých stopách. Proto mě dost rozčílilo, že od dob mé školní docházky se na běžných školách nic nezměnilo a děti, které jsou napřed, jen čekají, až se " zařadí " s ostatními na stejnou úroveň. Vy, co žijete v cizině,už asi tyto problémy neřešíte, my tady v ČR si musíme počkat, až si někdo "oficiálně" všimne, že všechny děti nejsou stejné a nenechá to jen na dobré vůli učitelů.( Která při 25 - 30 dětech ve třídách nemusí být velká a já jsem se s ní zatím nesetkala.)
E.