Někdy si myslím, že někteří rodiče při vybírání jména pro své dítě snad ani nebyli příčetní. Rozhodně nepřemýšleli:
Jméno je značka, visačka na celý život, zvláště pak u kluků! A i holčičky později nemusí převzít jméno manžela, jak je stále častější. Krásné jméno o nás tvoří určitý dojem už předem.
Jméno a příjmení musí tvořit harmonické spojení
Ke krátkému příjmení delší jméno a naopak. (Vít Tyl je děs (i ty dvě T), ale zkuste přidat jiné, delší jméno a je to jiné - Václav Tyl, nebo třeba Matěj a ještě lépe třeba Kristián, Radomír ap.
Mezi narozeninami, svátkem a eventuelně Vánocemi, musí uplynout nějaká doba. ALESPOŇ, alespoň, 1-2 měsíce. (když už se chudák dítě narodí 24. prosince a rodiče ho pojmenují Adam nebo Eva, vždy si pomyslím, že asi chtěli ušetřit...) - Pracuji totiž ve školství a slýchám stesky dětí, že mají všechno najednou, pak rok čekají a cítí se být ošizené.
Za ideální považuji, odstup nejmíň 2-3 měsíce.
Je strašně důležité, jak jméno a příjmení spolu zní dohromady. Zkusit si ho přeříkat několikrát. Vždyť to ten náš mazlík bude celý život říkat všude!
A co říkáte na Scarlet, nebo Manuelu Vopajšlíkovou?
To bych se asi styděla se představovat :-)))
Jó, dát dítěti jméno, je strašně, strašně zodpovědný úkol! Nejde jen o to, které jméno se nám líbí, ale které se k příjmení hodí!
A také se mi nelíbí dávat jméno po rodičích. Snad ještě křížem, prosím, ale opět znám více případů, kdy syn dostal jméno po otci, ale vlastně se mu tak neříká, protože se jeho jméno všelijak komolí a pitvoří aby ty dva od sebe nějak odlišili. nebo se jim ríká Malej a Velkej....
Já osobně to (dotčení odpustí, ale cítím to tak) cítím jako projev určitého primitivismu, nějaké starodávné zabedněnosti. Snad to mělo opodstatnění v minulosti, kdy grunt přecházel z otce na provorozeného syna, ale dnes?!
To že se ten malý musí jmenovat jako jeho otec, ještě nezaručí, že je opravdu jeho....
Dopřála bych dítěti jeho vlastní jméno!
A navíc takové, aby jich nebylo ve třídě třeba pět.
Nejsem příznivcem rádobyoriginality za každou cenu, spíše to dítě poškodí, ale vždy bych vybrala pěkné, originální, neotřelé ale také ne exotické jméno.
Copak si vaše dítě nezaslouží svoje vlastní jméno?!
Nemůže být samo sebou, svou vlastní osobnost?!
Mám dvě dcery. Tamaru a Táňu. Obě jsou se jmény spokojeny....