Milá Petro, jako dítě jsem byla povahově dost podobná vaší dceři...a kdyby mojí mámě někdo poradil, ať mě nechává ve školce co nejdéle, že mi to prospěje, tak bych asi dneska měla tiky a byla někde v ústavu. Naštěstí moje máma se řídila intuicí, změnila práci tak, aby mě mohla vyzvedávat ze školky a školy hned po obědě a dnes je ze mě sebevědomý a úspěšný člověk.
Co se týká pravidelnosti - kamarádka to řešila třeba tak, že její syn spal ve školce každé úterý a čtvrtek...a její syn to jako pravidelnost přijal a nemusel tam spát každý den...
Chtěla bych Vás, Petro, moc povzbudit, vím jak je to těžké, jsem vlastně ve stejné situaci (mám dceru a ta je povahově po mně), jen mám několik let náskok. Dcera už chodí do školy a je tam výborná (ťuk-ťuk), i když průbojná nebude asi nikdy. Vydržte, každý rok přináší v tomto směru ohromný pokrok.