Taky jsme letos řešily problém s lyžičkami a očekávaly věčné přezouvání přeskáčků a botiček. Šárce bylo v té době 3,5 roku. Koupili jsme vybavení přes inzeráty a s napětím čekali výsledek.
Mohu vřele doporučit "strčit" dítko do lyžařské školičky. To, co vy ,milí rodičové, učíte své dítko celý den či týden, zvládne instruktor za hodinu. Od naší slečny jsme slyšeli : "Maminko já nemůžu ..., tatínku já se bojím ..., nechci...". Znáte to. Ale pana učitele, toho si hleděla. Teď už se jedná o příští rok, ale vřele můžu doporučit Bedřichov v Jizerských horách - vlek Malinovka - hodina stojí 200,- Kč, ale vyplatí se to. Jsou tam bezva "páni učitelé", pomalá poma a tak i náš "bojínek" začala tady na plácku s panem učitele Martinem a jinými jezdit sama na vleku. Z kopečku jezdily s držením hůlky, což bylo bezva, pomalu jsme pak i my hůlku pouštěli a testovali, co vlastně sama dovede.
Jízdu na pomě jsme využili brzy, ve Strážném v Krkonoších, kde jsou bezva "debilplaci" pro učení dětí, ale nenechají vás vozit dítě na koleně. Takže po první hádce, kdy jsem řešila problém, co dělám s tak malým dítětem na kopci, jsme přemluvily vlekaře, že pojedu před Šárkou a vlekař ji nasadí na vlek. Pouze proto, abych jí ukázala, kde vystupovat. Doufala jsem, že za týden na horách ji opustí strach a začne jezdit sama. Měla jsem kliku a při první jízdě dolů Šárka upadla a bouhla se právě o onu hůlku, za kterou se "v podstatě jako" držela. Překonala strach a začala jezdit sama. Nejdříve hada za mnou a pak si i sama volila cestu. Nakonec mi na kameru pro tatínka, který s námi nebyl uděla "pár ostrých oblouků" tzn. už točí obloučky jeden za druhým. Jezdíme bez hůlek, malým dětem jen překážejí. Raději ručičkami máváme na lyžaře a děláme různé ptákoviny, aby tolik nemyslela na lyže. Zatýden jedeme do Alp a tak jsem zvědavá ...
No teď nás čeká problém, jak naučit dít+ jezdit na kole. Takže pokud máte někdo zkušenost s bázlivkou ...