Ahojky, já jsem něco podobného zažila u dcery. Asi po dvou měsících si uvědomila, že maminka každé dopoledne někam odchází, hračky ve školce už měla odkoukané a taky se jí nechtělo vstávat.... Pomohlo, když mi učitelka ze školky zatelefonovala a nechala mne s dcerkou mluvit. Ta se tímhle způsobem ujistila, že maminka v té době "existuje". U některých dětí prý stačí pár dnů počkat a vydržet, u jednoho chlapečka pomohlo, když maminka začala nosit v kapse "překvapení pro statečného kluka". Někdy to byl kaštánek, jindy lipo, pak žvýkačka, pak šli zase sbírat barevné listí... Asi neexistuje obecná rada, jenom prostě zjistit, co dítěti asi vadí nejvíc a dát mu najevo naši lásku víc, než dáváme najevo jindy.