Milé maminky, nevím si rady. Máme 13-ti měsíčního chlapečka, kterému jsme s manželem podle mého dobrými rodiči, ale když k nám přijde na návštěvu babička (což je každý den - bydlíme ve stejném rodinném domku, pro chlapečka přestáváme existovat - věsí se jí za sukni, že se chce chovat a vodit za ručičku). Když nastanou situace, že na zavolání místo k mamince šťastný spěchá přesto za babičkou a v momentě, kdy ona odchází tak mi pláče a vzteká se u dveří, jsem z toho rozpolcená a bezradná. Se svými rodiči já a manžel (který to naštěstí bere s určitým nadhledem) vycházíme sice dobře, ale soužití dvou generací zřejmě přináší své úskalí, na které asi nejsem připravena. Nerada bych, aby později docházelo ve výchově našeho chlapečka k tomu, že pro něj bude směrodatné, že babička dovolí, přestože maminka zakáže. Poraďte mi, prosím,jak tomu čelit.