Mila Monty,
chci reagovat na jednu myslenku v tvem jinak velmi sympatickem prispevku, protoze odrazi vetsinovy pohled, ktery je zavinen nedostatecnou informovanosti a nekdejsi mirnou propagandou v mediich devadesatych let.
Predne: Cosmopolitan rozhodne nema s feminismem nic spolecneho a ani se tak netvari. Vyuzivani muzu, manipulace s nimi, pouzivani "zbrani" a "taktik", to jsou veci, s kterymi naopak feminismus (snad krome radikalnich excesu, ktere ale u nas nemaji zastoupeni) bojuje a vidi v nich stereotypy patriarchalni spolecnosti. Totiz: funguje-li komunikace mezi muzem a zenou tak, ze i zena muze jako rovnocenny partner na rovinu vznaset prani a pozadavky, pak neni nutne, aby pouzivala zenske zbrane. Po te rovnocennosti (nikoli stejnosti) a po tom partnerstvi prave feminismus vola, stejne jako po tom, ze muz nebude manipulovan a vyuzivan a zene nebude vnucovan jediny zpusob, jak zit. Odpad typu Cosmopolitanu, Elle, Harpers Bazaar a pod. radostne konzervuje prezite stereotypy (prevazne za pomoci redaktorek-zen - jejich skoda) a vnucuje svym ctenarkam dojem, ze jejich muzi jsou mirne emocionalne tupi, s jistou sikovnosti vyuzitelni, slabi a zmateni tvorove. Zena, ktera tuhle predstavu prijme, si jeji pomoci patrne kompenzuje pocit neuspokojeni a nenaplneni, ktery ji v takovem nerovnem (na obe strany) souziti pronasleduje.
Takze tak to vidi feminismus. Zacnete-li vnimat za timto myslenkovym smerem obsah, nikoli jen ten pejorativni nadech, ktereho se mu v nasi zemi stale jeste dostava (i zasluhou zen samozrejme), nemuzete s nim nesympatizovat Neob se mylim?). At jste muz, nebo zena. Role pohlavi ve spolecnosti totiz neni zenska otazka. Je to LIDSKA otazka.