Manželka rozhodně nemusí mluvit tak diplomaticky, jak je uvedeno v úvodním článku. Působí to komicky, skoro jako "ženské metody" babičky Rosůlkové ze seriálnu "Taková normální rodinka". V Číně je to možná jinak, ale normální česká manželka přece není přece v situaci, aby se musela doma něčeho doprošovat. Asi hlavním lákadlem na podílení se manžela na domácnosti je to, že ušetřený manželčin může ona strávit nějak příjemněji a odměnou mu bude spokojená, dobře vypadající a naladěná žena, což jistě ocení. Jak na to?
Co se týká větších prací, které by chtěla po manželovi udělat, stačí aby to NORMÁLNĚ řekla s dostatečným předstihem a pak připomněla pokud možno ve chvíli, kdy JE MOŽNÉ ty věci udělat. Např. když v sobotu ráno řekne: "Chtěla bych, abys přes víkend zboural starou králíkárnu, jak jsme se domlouvali", manžel to rád během víkendu udělá - v čase, který si předem naplánuje. (Nebo to třeba odmítne, ale bude to po vzájemné domluvě v době, kdy ještě připadají v úvahu obě alternativy.) Bohužel, ženy mají sklon věci požadovat v tu nejnemožnější dobu a způsobem, který manžela naštve. Typicky v neděli v 8 večer, kdy už nic takového dělat nejde, začne vyčítat: "Zase jsi nezboural tu králíkárnu, ty na nás úplně prdíš".
Co se týká takových těch drobných prací v domácnosti, které se neplánují, je dobré si je nějak rozumně rozdělit. "Vážně bych ocenila, kdybys mi tak pomáhal každý den." je opravdu roztomilý způsob, jak si o to říct :-) Ale důležité je tuto dohodu nebrat jako neměnitelný a nepřekročitelný závazek. A když to někdy podle ní nepůjde, tak hned nebuzerovat a nesnažit se soustavnými výčitkami partnera vychovávat (myslím, že ženy k tomu opět mají značný sklon). Spousta prací, když se občas vynechá, tak se nic opravdu vážného nestane. Není nic příjemnějšího, než když na to zrovna nemám náladu, se na to moci vyprdnout aniž by mě za to hned někdo peskoval. Když to mlčky přejdete a uděláte to za vašeho miláčka jednou, dvakrát sama, on to jistě ocení a nějak vám to příště vykompenzuje. Pakliže něco domluveného bude vynechávat příliš často, není od věci to znovu nadhodit, kdo to tedy standardně bude dělat (pro koho je ta práce méně otravná) a třeba formou výměny "něco za něco" si domluvit nové rozdělelní prací.