Překvapuje mě, kolik maminek tu zastává názor, že chtít pro dítě zdravou stravu je přehnaná hysterie a rozmazlování, prostě projev . Syn je naštěstí zdravý a výborně jí, takže ani teď ve dvou letech nesolím a nepřidávám do ničeho cukr a vařím ze základních potravin - zelenina, brambory, maso, rýže, jáhly atd., ale nejí nic smaženého apod. I tak je samozřejmě nějaká sůl v pečivu, nějaký cukr v někteých přesnídávkách, tak proč mu ho cpát ještě víc v dalším jídle. Samozřejmě, že i já, když nemám čas uvařit ani těch pár základních surovin dohromady, použiju nějakou nouzovku, např. mu dám "dětskou skleničku", i on semtam dostane nějakou ne moc sladkou nečokoládovou sušenku apod., snad nejsem žádná extremistka, synovi snad nic nechybí a prospívá dobře.

A přesto má spoustu lidí okolo pocit, že ho šidím, že tenhle bonbón (omáčku, kousek řízku, pár hranolek, koláč, kakao, šunku nebo "dietní" párek) už by přece mohl. No, mohl, vím, že by to přežil i že by mu to chutnalo (chutná mu fakt všechno:-), ale proč ho na to učit, když to zatím zvládáme i bez toho.

A proto mám docela strach z toho, co přijde časem v MŠ, protože v našem městě je MŠ jen jedna, takže vybírat si nejde. A myslím, že syn může mít po mně s manželem sklony k tloustnutí, takže knedlíky a sladká jídla a vůbec ty různé vycpávky v tom množství, které by dokázal sníst, by mu prostě fakt nemusely prospívat. A pak taky, všechno je zvyk - když si dítě ve školce zvykne na smažená nebo sladká jídla nebo si tam oblíbí knedlíky, může je začít vyžadovat i doma a odmítat ta obyčejnější, ale snad zdravější jídla.