K té dělbě práce bych chtěla říct ještě jedno - zhruba první rok našeho manželství jsem byla nezaměstnaná a tak bylo samozřejmé, že veškerá domácnost byla moje. Muž přišel domu, bylo uklizeno, uvařeno, vypráno atd. Zhruba napůl jsme se dělili o nákupy (je mlsnější než já), někdy vařil (specialitky). Co chodím do práce, tak to funguje trochu jinak. Prostě převzal část domácnosti (nákupy úplně a vaření tak ze dvou třetin, ale nedělá mu problém pustit pračku, vyklidit myčku atd.) a funguje to taky dobře.
S dítětem samozřejmě nevím jak to bude fungovat, ale moc se mi líbil systém u kamarádky. Muž přišel z práce, dal si kafe, přečetl noviny, trochu oddychnul (cca 20 minut) a pak vzal mimino a šel s ním na procházku (na nákup, ke kamarádovi...) a ona měla cca hodinku pro sebe, kdy si mohla ona dát kafe a přečíst noviny, umejt hlavu bez neustálého naslouhání co dělá dítě, spát, v klidu se najíst, zatelefonovat mámě nebo kámošce.... No a tatínek se uměl postarat o dítě. Věděl kdy brečí, že je unavený, kdy naopak má hlad, nebo chce vyměnit plínu - a taky věděl co s tím. A když mimi přinesl domů, čekala tam přeci jen o trochu odpočinutější a vlídnější mamina. Přijde mi, že z toho měli prospěch všichni. Ona neměla pocit, že neustále padá na ústa, on si užil miminka a mimi mělo tátu.