Ahoj,
precetla jsem si nekolik prispevku a krome jineho i ten tvuj. Rada se podelim se svymi strasnymi zkusenostmi. Mam dvojcata- chlapce, kterym budou bezmala 3 roky. Narodili se ve 30 tydnu tehotenstvi. Prozivala jsem tezkou zivotni krizi, neb ve stejny okamzik mi umiral tata na rakovinu.
Takze si asi umis predstavit prubeh tehotenstvi a nasledujici mesice po narozeni deti. Deti byli zpocatku velmi ubrecene ,bylo to narocne a stresujici obdobi, navic jsem na deti od zacatku temer sama. Ma matka stale pracuje, tchyne nefunguje jako babicka, manzel blaznivy workoholik.
Hyperaktivita se s detmi tahne od sameho zacatku. V soucasne dobe se to projevuje neustalou impulsivnosti jednoho z nich, tezko se zvladaji, casto knouraji, delaji mi sceny hlavne na verejnosti. vim, jsou ve veku, kdy bojuji za vlastni nezavislost, presto si myslim, ze se chovaji daleko hure, nez ostatni deti.Take samozrejme je tu zjevna nedokonalost reci. Takze zatim zvladame jen par slov. I kdyz rec u dvojcat je vzdy opozdena. Ani ti nemusim popisovat, jak jsem kazdy vecer umordovana, nemaje vubec cas sama na sebe! rodina mne ma zrejme za cvoka a situaci nechapou a ani nepomohou. Zacinam byt neuroticka a zjevne vycerpana. Jen se modlim, aby se vse uz alespon trochu zlepsilo. take si nemohu sama dojit v klidu na zachod, aby raubiri mezitim neco neznicili, pokud rvouci nevisi na dverni klice. No zkratka, je to casto peklo a ja nevim, jak dal! kdybys mela nejaky kontakt na detskeho psychologa, budu velmi vdecna. My bydlime na okraji Prahy.
S pozdravem Daniela