Milé maminky, psala jsem sem 12.9. a teď už mám 2 týdenní dcerku (nar. 30.9.), která se narodila opět v Bohunicích. Jediný zádrhel celé "akce" byl ten, že jsme sjeli pozdě z dálnice a museli jsme se vracet. Jsme z Vyškova a tentokrát jsem se fakt bála, že to do Brna nestihnem. Už poslední 2 týdny jsem měla docela silné poslíčky a při poslední kontrole mi paní doktorka řekla, že je vše krásně nachystané, což mě sice uklidnilo, ale zároveň utvrdilo v tom, že to bude rychlý porod (máme je v rodině, na sále se nikdo dlouho neohřál). Nakonec celý porod trval 3 hodiny. Doma jsem si odbyla pár kontrakcí po 10 minutách a pak se mezi ně začaly míchat takové nepravidelné slabší, což mě zmátlo, ale protože jsem cítila už dost velký tlak v pánvi, zavolala jsem (měli poslední místo) a začali jsem se chystat. Do Brna jsem přijeli okolo 3.15 a ve 4,25 byla malá na světě. Asistentky i paní dkotorka byly moc příjemné, jediné co jsem si tentokrát nestihla užít, byla sprcha a balón, což mi poprvé moc pomohlo a celou cestu autem jsem se do sprchy těšila. Místo toho jsem jen pásy v autě vyměnila za monitor a napíchli mi kapačku s antibiotiky, což byla v mém případě nutnost a i když to polosezení bylo dost nepříjemné, nechtěla jsem riskovat, že malou ten můj hnusný streptokok nakazí. Trvalo to naštěstí jen půl hoďky a pak mě PA poslala do sprchy. Než jsem tam došla, praskla mi voda a na křeslo jsem tak tak vylezla. Po dvou zatlačeních jsem měla svůj poklad na břiše, zdravý a krásný.
Na šestinedělí zase budu vzpomínat jen v dobrém (něco jako dovolená před zápřahem v domácnosti, dokonce i sluníčko na nás svítilo:-)), tentokrát možná i proto, že mě nepostihly hormony tak jak minule. Když si totiž vzpomínám na to, co mě před 2 a půl lety na tom samém oddělení rozhodilo, vidím to dnes jako prkotiny (vlastně prkotinu, byla to jen jedna věc). Doma mě toho tenkrát po návratu rozhodilo mnohem víc a brečela jsem téměř pořád, takže fakt poporodní deprese jak řemen.
Můžu jen říct, že pokud člověk nemá žádné komplikace a vše probíhá tak jak má, miminko je zdravé a hormony taky moc nešílí, je asi spokojený téměř všude. Já jsem z určitých důvodů ve Vyškově nechtěla rodit a protože o Bohunicích jsem slyšela pozitivní zvěsti, šla jsem 2x tam a pokaždé u mě mají za "jedna". Hlavně porodní asistentka Silva ze sálu za příjemný a profesionální přístup, porodní asistentka Bohunka ze šestinedělí za trpělivost s mými sice malými, ale šíleně se nalévajícími prsy (zas mi znova musela vysvětlit, jak je to s tím chlazením, už jsem to od minula zapomněla) a pan doktor Kummel (omlouvám se za zkomolení, ale nevím jak napsat přehlas. u) za neustále dobrou náladu, úsměv, kterým nešetřil a ohleduplný přístup k pacientkám. Tak třeba zase někdy nashledanou...