Před šesti měsíci jsem se dostala do situace,kdy jsem i přes to,že jsem zapomněla jednu jedinou antikoncepční pilulku otěhotněla.Je mi 21,studuji VŠ a měla jsem se rozhodnout co dál.Můj přítel byl jen můj milenec,nebyl to vážný vztah,i když jsme spolu byli rok a byli jsme šťastní,on měl přítelkyni a s ní dítě a já jsem nechtěla jejich vztah rozbít,ale když jsem měla udělat to rozhodnutí,prostě to nešlo.Já jsem nemohla toho tvorčka v sobě zabít.Uviděla jsem ho na ultrazvuku a byl konec.Můj přítel...teď už bývalý to dodnes nechápe...rozešli jsme se.On to miminko nechce,nemá vůbec zajem,ale já tohle zvládnu.Jsem sice sama,ale mám fajn rodiče a taky myslím,že jsem dost silná,abych to nějak překonala.Teď jsem ve 25.týdnu,budu mít holčičku a jsem šťastná,sibe bez muže,ale je mi fajn.Mám doma podporu.Školu začínám dělat dálkově.Muži asi v tomto ženu nikdy nemohou pochopit,ale přijde mi naprsto odporné,aby mě někdo nutil do toho,jít na potrat a slibovat mi za to hory doly.Možná jsou ženy,které to dokáží,ale pro mě tohle je a asi navždy zůstane něčím,co bych nedokázala.