Koncem srpna 2007 jsem v Táboře porodila svého syna. Dceru jsem rodila před sedmi lety v Písku, protože táborská nemocnice v té době neměla nic moc pověst. Z písecké porodnice jsem vůbec nadšená nebyla, strašně mi tam chyběl trochu lidský přístup. Doufám, že dnes už je to jinak, ale přesto jsem tentokrát chtěla zkusit Tábor. Podotýkám, že jsem se trefila do doby, kdy se rodilo hrozně moc dětí a oddělení bylo permanentně plné, stejně jako porodní sály. I přesto byl přístup všech lékařů, porodních asistentek i sestřiček na oddělení naprosto bez chybičky. Lékaři i asistentky se mnou všechno průběžně probírali před i při samotném porodu. O každém zákroku jsem byla informovaná, všechno mi vysvětlovali. Hned po porodu jsem musela podstoupit narkózu, takže jsem nemohla hned na sále kojit a mít syna u sebe. Po převezení na šestinedělí mi sestřička ochotně syna přinesla na pochování hned jak jsem o to požádala - i přesto že byly 4 ráno. Vůbec můžu říct, že každá moje prosba během pětidenního pobytu byla velmi ochotně a prakticky okamžitě vyslyšena. A kojení, koupání i přebalování nám dětské sestry ukazovaly a vysvětlovaly trpělivě a v klidu, i když toho při plném oddělení měly určitě dost. Do porodnice si musíte vzít vlastní plínky, vložky a ubrousky na zadeček, jinak všechno potřebné dostanete. Pokoje jsou zařízené jednoduše, ale úplně dostatečně. Jen záchody a sprchy jsou společné na chodbě, což by se snad mělo změnit se zamýšlenou úplnou rekonstrukcí oddělení. Takže táborskou porodnici můžu všem budoucím maminkám vřele doporučit a pokud se ještě rozhodneme pro další dítě, narodí se rozhodně tady.