Já jsem rodila u Milosrdných v říjnu 2006 a co se týče porodu samotného, tak velká spokojenost. Personál milý, trpělivý, PA nabízela možnosti v 1.DP, pouštěli jsme si vlastní cédéčka, dokonce mi na vanu (ve které jsem většinu času strávila, donesla svíčky, když jsem zmínila, jaká jsem svíčková bába :o) Hlavně ale profesionální, milí, trpěliví, povzbuzovali mě a dosávali odvahu. Jediná věc, co mě trochu zmátla, bylo, jak p. doktorka komentovala úvodní UZ: ačkoliv jsme věděli, že je to chlapec, řekla, že je to stoprocentně holčička, že má odhadem tak 4,5kg (nakonec to bylo 3860g) a že má tak obrovské břicho, že se jí ani nevejde na monitor. Teď je to sranda, ale mezi kontrakcemi jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet.
Trošku horší to pro mě bylo na šestinedělí, byly jsme namačkané v dvoulůžkovém pokoji 3 s mimčama a bylo to dost nepraktické, jak jsme si stále navzájem kopaly do vozíků s miminky :o), ta šílená matrace, na které se nedalo spát, už tu byla zmíněna :o) a hlavně jsem si představovala, že jako prvorodičce se mi sestřičky budou trošku víc věnovat co se týče nácviku kojení. Zažila jsem pár zoufalých chvil, které by nemusely být, kdyby někdo občas přišel a zeptal se, jak nám to jde. Je fakt, že když jsem se zmobilizovala a na novorozenecké se dotloukla, tak mi pomohly (i když ne příliš ochotně), ale výsledek se dostavil. No a jelikož pracuji sama (jako psycholog) ve zdravotnictví (ve špičkovém zařízení, co se týče lidského přístupu), tak jsem asi "namlsaná" a čekala jsem trošku toho respektu k intimitě a lidské důstojnosti (cca 10 lidí na vizitě stojí nad postelí a netrpělivě sledují, jak se nemůžu kvůli velkému šití a propadlé matraci posadit v posteli, místo, aby mi někdo např. podal ruku, spoustě lidem, kteří se mi ani nepředstavili jsem musela ukazovat zakrvácený rozkrok apod.). Vím jistě, že tyto věci jdou pouze určitým způsobem komunikace či malými opatřeními mnohem zlepšit.
Přesto pravděpodobně druhé dítě půjdu rodit opět tamtéž.
Jiřina