Tak se mi zdá syn pana Karbana ještě zbytečně umluvený a překvapivě ochotný o věci diskutovat a prozrazovat podrobnosti. Já slyším na všechny otázky Nic, nevím, a Co furt máš...Dcera ke slovu Nic ještě trefně a důsledně dodává A mami, ještě potřebuju abys mi koupila....

Taky jsem se setkala s osočením, že se špatně (tedy vyslýchavě) ptám. Přísežně prohlašuju, že na formulaci otázky,na tónu ani načasování zas tak nezáleží, odpovědi jsou standardní.

Na závěr ale povzbuzení. I když dají najevo, jak je to obtěžuje, ptejte se dál. Občas se totiž stává, že odpověď i přijde, doplněná i vysvětlující historkou vyprávěnou nadšeně (rozhořčeně) i bez otázky, a to je to světýlko v tunelu...ta úleva, jakou na nich občas vidím, když se "vlezle" ptám a dlouho bez odpovědi a nakonec se dozvím co mi vlastně chtěli říct, třeba o kamarádech nebo láskách nebo křivdách, a nevěděli sami jak do toho...:-)))