Petře,
ty zřejmě nemáš doma puberťáky! A jestli ano, tak velmi netypické.
Představuji si rozhovor vedený s pubertálním jinochem podle tvé vzorové otázky asi takto:
---------------------------------------------------------------------
Otec: "Jak se líbil ten tvůj referát co jsme k němu spolu vyhledávali v knihovně informace?"
Syn: "No, v pohodě".
O: "Ocenil profesor tvoji snahu o zajímavý pohled na problematiku?"
S: "Jo, jasně."
O: "A kladli spolužáci k tvému výkladu nějaké doplňující otázky?"
S: "Ani ne".
O: "Pročpak, snad nechceš říci, že tvůj referát spolužáky nezaujal?!
S: "Asi moc ne."
O: "Jak je to možné, vždyť jsme spolu vybrali tak atraktivní téma. Vysvětlil jsi jim důkladně, jak je to zrovna v dnešní době aktuální?"
S: "Jo".
O: "A co oni, jak na to reagovali?"
S: "No,nijak."
O: "A jak si to vysvětluješ?"
S: "A co?"
O: "Přece to, že přes veškerou naši společnou snahu nesklidil tvůj referát očekávaný úspěch!"
S" "No já nevim...Možná proto, že to nikdo neposlouchal."
O: "???"
S: "No, víš, voni kecali o tý nový hře, co teď hrajeme po netu. Je super! Tak já si jdu pustit počítač, všichni už tam určitě jsou. Namažeš mi, prosím tě, tři chleby?"
------------------------------------------------------------------

Pokud máš další dobré rady pro rodiče puberťáků, sem s nimi! Aspoň se pobavíme.
J. (dcera 16, syn 13)