Rozumím vám.. není nic horšího, než ztratit nebo mít oslabený smysl, který dělá člověka člověkem - řeč. Je mi 23 a můj mluvený projev mě trápí denně. Zejména výslovnost písmen "K", "P" a "T" - hlavně následuje-li samohláska (koza, kopyto) - je pro mě téměř bolestivá. Sám pro sebe či v kontaktu s nejbližšími (rodinou) s tím problém nemám. Dokonce i někdy, když hovořím s cizím člověkem a rozmluvím se jako kněz na jedné "tónině" je to ok. Ale pod tlakem. Improvizovaně. Na poradě, při jednání. Umírám hanbou. Občas mám období, kdy to jakž takž jde, ale pak příjde najednou den, kdy se za boha nemůžu vykváknout. Hlavně při komunikaci s lidmi, kteří jsou evidentně nade mnou (VIP klienti, nadřízení atp.). Pomalu se s tím začínám smiřovat. Asi je to napořád. Někdy si říkám, že bych snad radši oslepnul, kdybych mohl mluvit plynule... Přeji Vám, ať se to zlepší. Upřímně.