Opravdu nechápu, proč se do Petra navážíte. Má pravdu. Na blbou otázku blbá odpověď. Pokud se rodič dětem věnuje a skutečně jej zajímá, co jeho dítě dělalo ve škole, neklade takové, s prominutím, stupidní otázky. Co je to proboha za otázku - Co bylo ve škole?? Z jejího znění totiž vůbec není jasné, na co se rodič ptá? Jak má to dítě poznat, co rodiče zajímá? Pokud rodiče skutečně něco zajímá, má se zeptat přímo - například Psali jste z něčeho písemku? Dostal jsi nějaké známky? apod. Pokud u vás doma dostáváte jednoslovné či vždy zamítavé odpovědi na každou konkrétní otázku, je ve vaší výchově zřejmě cosi v nepořádku. Pokud není mezi dítětem a rodičem vytvořeno pouto důvěry, není divu, že se dítě nechce svěřovat se svými zážitky, pocity, názory... Já se vašim dětem ani nedivím, když tady vidím, jak se jim posmíváte a děláte si z jejich dospívání legraci. Dospívání je dost citlivé období, sami jste tím přece museli projít, pak nechápu, jak je možné, že jste už zapoměli.
Pokud dítě svým rodičům řekne "Mami, já se bojím." a maminka odpoví "Ale prosímtě, čeho se bojíš? Není čeho.", (znáte tuhle situaci?.) pak dítě pochopí, že maminka nebere jeho pocity vážně a projevuje otevřenou snahu je zlehčovat. A pak, když dítě začně dospívat a stává se ještě citlivější a uzavřenější, se maminka se svým "úžasným" přístupem k výchově strašně diví, proč se jí dítě nechce svěřovat a na nejasné otázky odpovídá tak, jak odpovídá.
Rodiče, prosím vás za vaše děti, přemýšlejte!