Souhlas - je to spíš smutný než vtipný. Kdyby se ve škole stalo něco, o co se bude chtít podělit s rodičema, podělí se, když se s rodičema dělit nebude chtít, nepodělí se ani na jejich žádost. Pokud to bude žádost ve stylu pana Karbana, tim spíš - takovej pokus o konverzaci bych zabalila taky - že bych byla ještě puberťák? U toho úryvku o počítačových hrách jsem si vzpomněla na svý rodiče, kteří se mě jednou za půl roku až rok zeptali jak jsem na tom s klukama, když je to před tim toho půl roku až rok nezajímalo. To bych jim musela převykládat, co všechno se událo za celou dobu, takže jsem odpovídala: ale nic, normálka.

A když už jsme u těch dobře položených otázek e vhodných okamžicích: před pár dny jsme byli se synem u doktorky a ona řešila, že náš syn ještě nemluví. Aby ho vyzkoušela, pokládala mu otázky jako: Kde je vodička? Z toho jsem byla zmatená i já :-(