Vše se seběhlo natolik rychle, že jsme se s manželkou jak se říká, nestačili divit. Michael se narodil přesně o měsíc dříve než jsme všichni čekali. A tak jsme i při bolestech manželky jeli do porodnice spíše na vyšetření, než na skutečný porod. Člověk je zvyklý na ledacos a tak nám i oznámení vyšetřujícího lékaře, že porod již začal, připravilo nevšední zážitek, neboť to jsme opravdu nečekali.Od našeho příjezdu do porodnice neuplynulo ani třicet minut a již jsme byli v útulné místnosti, kde probíhal i samotný porod. Aniž bych chtěl provokovat, požádal jsem o kávu, což vzhledem k večerním hodinám byla opravdu příjemná vzpruha, a rovněž pochvala pro naši porodní asistentku Aničku, neboť kafe bylo vynikající. Za necelé dvě hodiny od našeho vstupu do místnosti, kde probíhal porod,se narodil Michael. Byť člověk v této situaci neví kde mu hlava stojí, cítil jsem naprostou spokojenost s průběhem porodu i se všemi, kdo se na porodu podíleli, i pro malý, ale nesmírně příjemný fakt, že personál porodnice, se nechoval stroze vědecky, jak se pomalu, ale jistě stává zvykem, ale opravdu lidsky, takže i já věci neznalý, jsem mohl opravdu od srdce poděkovat všem od naší porodní asistentky, přes sestřičky až po lékaře, kteří byli u porodu přítomni. Vrcholem pro mne bylo, jak už se otcům stává, přestřižení pupeční šňůry a prostý fakt, že jsem byl u toho, když se rodí nový život, a pohled na utrpení, které je vyváženo prvním pohledem na človíčka, kterému jste dali život. Spokojenost se samotným průběhem porodu a přístupem zaměstnanců porodnice, nás neopustila ani v následujících dnech, které manželka trávila na pokoji tzv. nadstandartu a přes počáteční problémy dříve narozených dětí. K tomu přispěla ochota zaměstnanců porodnice, pomoci při řešení problémů, které se průběžně dostavovaly. V den, kdy manželka s Michaelem opouštěli porodnici, jsme se rozloučili s personálem porodnice s pocitem, že ono "děkujeme" bylo myšleno od srdce a zcela upřímně.