No jasně, Milado,
taky nemám ráda zobecňování typu "Všichni Češi jsou...", "Všichni Američané jsou..." nebo "Všichni puberťáci jsou...". Myslela jsem to spíš tak, jak tu krásně píše Boadicea (ona studovala psychlogii, tak to dokáže vyjádřit líp než laik), že v pubertě začíná odpoutávání se od rodičů, které je nutné a správné a rodiče to vědí. Jen ten proces bývá často pro obě strany obtížný, někdy i bouřlivý. Pochopitelně mezi chováním různých puberťáků jsou veliké rozdíly, záleží na jejich povaze a určitě i na výchově. Tak je to i u nás doma. Syn (13) často odpovídá, jak jsem psala, způsobem "Karban". A dcera (skoro 16) včera přijela z hor a od té doby povídá a povídá, až mě z toho brní hlava. Moje sestra je zas často smutná, že se jí její šestnáctiletá dcera s ničím nesvěřuje. Jenže u ní je to součást její povahy, je taková odmalička.
Zkrátka, máš pravdu, určitě všichni puberťáci nejsou příšerní a jejich rodiče nejsou všichni otravní. Ale u nás tomu tak je ;-))
J.