Tak jsme nakonec nad těmi lyžemi zvítězili. Když konečně napadlo dost sněhu i u nás pod horami, vyráželi jsme každý víkend (někdy i na večerní lyžování v týdnu) na místní sjezdovku nebo o kousek výš do Beskyd a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Mates po počátečních bojích zvládá kopec jistě bez plužení, s nohami u sebe, zatáčky smykem, potřebuje pouze dohled při nastupování na pomu, na které už taky jezdí sám. Dokonce nás několikrát vyloženě dostal. Byli jsme třeba na horách na dětské sjezdovce s lanovým vlekem, kde jsme ho nechali jezdit samotného a věnovali se Vendulce, jen jsme občas zkontrolovali situaci. Jednou jsme ho při zjišťování pozice neobjevili mezi dětmi na kopci a tak první, co mě napadlo, bylo, že sjel/spadl z prudké a dlouhé meze pod sjezdovkou rovnou do proskleného bufetu. S očima vytřeštěnýma hrůzou jsem se vydala na hranu sjezdovky, byla jsem úplně vyděšená, nadávala si do různých živočichů atd. Matýsek seděl pod sjezdovou a zouval si lyže. Sjela jsem k němu a ke chlapečkovi, který tam seděl s ním a zeptala jsem se ho, jestli je v pořádku. S tázavýma očima se na mě podíval, jestli jsem jako normální, co by mu mělo být? Ten hoch, co seděl vedle, mě ujistil, že Matěj ten prďák normálně sjel a úplně bezpečně zastavil tam, kde se mu to líbilo nejvíc (čtětě tam kde měl ten cizí chlapeček svoje auta). A měla jsem to. TAk trochu jsem podcenila vlastní dítě.
I Vendula udělala velký pokrok. Sjezdovku sjede téměř jakoukoliv (myslím samozřejmě kategorii turistickou), občas spadne, někdy vůbec, jistíme ji na laně, takže není problém ji včas přibrzdit, když zamíří moc kolmo dolů nebo se objeví nějaká nebezpečná situace, lanový vlek zvládá, pomu asi hned tak nezlomíme, protože těch 12 kg živé Vendulčiny váhy asi moc šance nemá. Jen doufám, že se neobjeví moc dalších stupidních nařízení, že se děti nesmí vozit na koleně, protože to bychom asi dolyžovali.
Přeju i všem ostatním šikovné děti (a když to nebudou lyže, najde se něco jiného, ne?), hodně nadšení a elánu!
Lucka