Nějak mi to nedá,
starší holčička spala na bříšku od té doby, co jsem ji přinesla z porodnice, měla a dodnes má dozadu protáhlý hezký tvar hlavy, který ale s sebou nesl to, že se na zádech cítila velmi nestabilně a "řvala a řvala", s tím mi ji dávali i z porodnice domů, že dost brečí... Po příchodu domů a položení na bříško se opřela ručičkama vedle hlavy, nožky skrčila pod bříško, a okamžitě usnula. Dál se projevovala jako velmi klidné a vyrovnané miminko.
Pokud ublinkla, byla velký jedlík, takže se to stávalo i přes to, že jsem ji nechávala odříhnout, blinkání samozřejmě z pusinky vyteklo zcela samo.
Z popisu polohy je snad vidět, že dítě nespalo na břiše "rozpláclé". Spíš je to spánek na všech čtyřech. Navíc, když není zabaleno do povijanu, má v této poloze možnost, a podle mých zkušeností i schopnost aktivního pohybu - otočit hlavu, dokonce se o značný kus v postýlce posunout. V tom měla zřejmě výhodu, že se narodila v létě, kdy bylo velmi teplo.
U mladší dcerky jsem se trochu obávala nechat ji na bříšku, poučena novější literaturou, navíc jí to ani příliš nevyhovovalo, navíc byla zima, neměli jsme příliš teplý byt a měla brzy po narození rýmu, takže byla zabalená. Sama paní doktorka mi ale právě kvůli chronickému zahlenění doporučila, ať nespí úplně na zádech, takže spala víceméně na boku.
Mně zase docela oslovilo, když jsem četla, že méně dětí je ohroženo úmrtím v případě, že spí velmi blízko u svých rodičů, a ne třeba ve vedlejší místnosti, přesná procenta ani autory výzkumu si bohužel nepamatuju.
U dospělých se mi zdá, že je velmi malé procento lidí, kteří by dobrovolně prospali celou noc v poloze na zádech, takže ani moc nerozumím tomu, proč se vlastně považuje pro miminka za tak výhodnou.
Silvie