A vy jste se jako puberťačka svěřovala rodičům se svými pocity? Proto se tomuto období říká puberta - je to o tom, že si puberťák myslí, že není "nic trapnějšího než vlastní rodiče i s těma jejich otázkama". Pokud to s puberťákem mlátí, nebudu ho unavovat otázkami, jestli psali nebo nepsali písemku. Pokud mi to bude chtít říct, tak mi to řekne. Dívky jsou sdílnější, občas se uchýlí k tomu, aby mámě pověděly, co měla ta či ona spolužačka na sobě, jaký měla účes a "jak je nemožná", ale chlapci toho v pubertě většinou moc nenamluví a omezí se na "jo", "ne" a "hm". A nezlobte se na mě, ale tohle není výchovou:-)))))