Jsem maminkou krásné a prospívající holčičky Simonky a ráda bych napsala něco o tom, co jsem si zažila kvůli diagnóze akutní toxoplasmosy během mého těhotenství. Rozhodně bych toxoplasmosu nepodceňovala tak jako některé jiné příspěvky na tomto serveru. Uvědomila jsem si, že toxoplasmosa není až tak zřídkavý problém, jak se často uvádí. Je škoda, že nastávající maminky mají často jen kusé informace typu „nejezte syrové maso a nehlaďte cizí kočky“. Já sama jsem vegetariánka, kočku nemám, na zahrádce nepracuju a přesto jsem nejspíš kdysi toxoplasmosu prodělala. Můj příběh je naštěstí příběh se šťastným koncem a doufám, že tak snad alespoň psychicky pomohu nastávajícím maminkám, které prožívají nebo budou prožívat to, co potkalo nás, a dám užitečnou informaci pro ty, které těhotenství teprve plánují.

Na jaře 2002 jsem ve svých 33 letech bez problémů při prvním vynechání antikoncepce otěhotněla a těhotenství probíhalo bez potíží. Ve třetím měsíci mi v poradně byla odebrána krev na test toxoplasnosy a výsledek byl negativní. V sedmém měsíci se mi náhle objevila zvětšená mízní uzlina na krku. Domnívala jsem se, že tato věc s těhotenstvím nesouvisí a šla jsem k praktické lékařce. Kromě jiných vyšetření mi byl opakován test na toxoplasmosu. Měření tentokrát prováděla jiná laboratoř (Národní referenční laboratoř v SZÚ). Výsledek byl poněkud nejasný, některé z protilátek ukazovaly na to, že jsem onemocnění mohla prodělat před lety, některé ukazovaly na to, že se tak mohlo stát nedávno. Pan doktor ze SZÚ nejprve tipoval, že ve třetím měsíci, když jsem ho však informovala, že tehdy jsem byla podle prvního testu negativní, od této teorie ustoupil. Teoreticky jsem mohla onemocnět v době mezi prvním a druhým testem, ale také je možné, že první laboratoř použila méně citlivý test, který nemusel ukázat malá množství starých protilátek. Je bohužel pravdou, že různé laboratoře v ČR používají testy různé citlivosti a běžně se pak stává, že výsledky měření jedné pacientky v různých laboratořích se vzájemně podstatně liší. Samotná zvětšená uzlina není jednoznačným příznakem toxoplasmosy, pokud by byla, onemocněla bych ve velmi nedávné době, čemuž však neodpovídaly naměřené titry protilátek. Pan doktor ze SZÚ mě nasměroval k lékařce na infekční kliniku na Bulovce, která mi i přes nejasnosti v diagnostice předepsala antibiotika s tím, že je budu muset brát až do konce těhotenství. Nikdo mi nedokázal dát jasnou odpověď, vše mělo charakter nejrůznějších spekulací, které byly více či méně opodstatněné (pan doktor z laboratoře SZÚ mi při prvním rozhovoru dokonce řekl, že mé dítě bude na cca 50-70% postižené). Přístup některých zúčastněných zdravotníků byl tedy z etického hlediska dost problematický. Dostala jsem se do obrovského psychického stresu. Jasnější odpověď vždy měl dát následující odběr krve, ale výsledky byly stále stejně nejasné. Pochopila jsem, že měření hodnot protilátek je zřejmě zatíženo velkou chybou a ne každý imunitní systém se chová učebnicově. Přesto mi byla přiklepnuta diagnóza „akutní toxoplasmosa v těhotenství“. Takzvaně pro každý případ jsem brala velké dávky antibiotik – nic jiného ostatně nezbývalo. Velkou psychickou oporou mi kromě rodiny byla i má gynekoložka MUDr. Elena Figurová, která z informací, které měla, moc nevěřila, že bych skutečně prodělala toxoplasmosu v těhotenství. To, že dítě bude v pořádku naznačovala i utrazvuková vyšetření, kde bylo vidět, že se miminko správně vyvíjí a nijak nestrádá. Nicméně věděla jsem, že ultrazvuk nedokáže ukázat vše, co může toxoplasmosa natropit a bála jsem se dál. Zbývající týdny do porodu se tehdy nekonečně vlekly.

17.12.2002 se mi za pomoci MUDr. Figurové po krátkém a lehkém porodu narodila krásná holčička. Následné opakované odběry její krve shodně ukazovaly, že nebyla nemocí infikována, pokud jsem skutečně byla nemocná v těhotenství. Jiná lékařka na Bulovce mi sdělila, že jsem nejspíš měla toxoplasmosu někdy před těhotenstvím.
Doufám tedy, že výsledkům měření protilátek mohu tentokrát věřit, a že tím pro nás ta smutná kapitola navždy skončila.